Bílá hora
Ve středu 6. září jsme se sešli u Lihovaru kvůli nepřesnému stavu skladu něco před půl šestou. Bylo sice jasno, ale teplota byla něco kolem 16 st. C. Domluvenou jsme měli Bílou Horu. V Kauflandu na Bělohorské jsme nakoupili buřty a pivo. Opět se potvrdila teorie čím větší obchod tím složitější výběr. Nakonec jsme si přece jenom toho černýho Kozla našli. Jelikož se zde může parkovat jen dvě hodiny, museli jsme vyparkovat do přilehlé uličky. Naštěstí bez modré zony. Naše první zastávka byla u 6. kaple hájecké cesty. Odtud jsme prošli zahrádkářskou osadou na Motolskou skládku. Zde nás zastihla rychlá přeháňka. Schovali jsme se u výdechu z metra a nakonec jsme zase tolik nezmokli. Blbé bylo, že než jsme přešli na kempinkové místo, byla tma. Zde Pepa pronesl osudnou větu :“ No jo tady ale není dřevo.“ Vzpomněl jsem si na ohníček v Šáreckém údolí a hrozně mě to pobavilo. Nakonec se nám přece jenom podařilo nějaké dřevo najít a oheň rozdělat. I když bylo po dešti. Lavičky tu sice byli pěkné, ale také byli moré. Zdárně jsme poslední letošní buřty dopekli. Cestou do Řep jsme objevili moc pěkné dětské hřiště. Máme s Pepou soukromou sázku, kdo tam vezme děti dřív. Se svým rozvrhem nemám moc šancí. Na Bílé Hoře jsme byli oba prvně. Překvapil nás pěkný rozhled po okolí. Taky jsme konstatovali, že jsou v Praze ještě občas místa. kde to neznáme. Je jich ale málo. V Mladobřevnovské ulici nás zaujalo, jak byli domy za první republiky stavěny podle určitého řádu. No a na Ohradní jsme byli díky rozkopaným Nuslím až po půlnoci.
Praha, čtvrtek 7.9.2017 Mára
