Žebrák a Točník
V úterý 16.9 jsme podnikly poslední letošní letní výpravu. Naštěstí počasí bylo opravdu letní, slunce svítilo a bylo příjemných asi 25 st. C. zkrátka na tričko. Po víkendu kdy jsem v Telči, pod bundou, nosil mikinu to byla příjemná změna. Sešli jsme se něco málo po 16 té hodině před Billou v Radotíně. Jelikož, jsem přijel o chlup dříve, stihl jsem koupit buřtíky a plechovky s pivem. Plán byl vzhledem k počasí jasný Žebrák a Točník. Tyto hrady jsme plánovali už nějak od jara, ale pořád nám to ne úplně vycházelo, tak bylo jasné že pokud je nestihneme v září tak se přesouvají na další rok. Já na hradech již před asi skoro patnácti lety byl. Těch patnáct let mě trochu zarazilo, ale po hlubší analíze je to realita. Něco jako v Příbrami to ohniště kde jsem si pekl buřta před třiceti lety. Jo čas bohužel běží rychleji, než je nám milé. Ale dost filozofování, na Žebrák již vedla oficiání cesta a také jsem měl pocit že tam toho hradu bylo za těch patnáct let nějak více. Nicméně pátral jsem a rekonstrukce tu proběhla již před třiceti lety, autor článku ji popisuje jako necitlivou díky velkému množství betonu, je to pravda vidět, můj názor však je že je dobře že proběhla. Ona už to totiž dneska mohla být jen hromada kamení. Hlavní věž se nyní využívá jako rozhledna, což mi za vstupné 30Kč příjde rozumné. Po návštěvě Žebráku jsme vyrazili k autu pro buřty a poté již vzhůru na Točník. Ten byl v tuto hodinu také uzavřen, ale před hradem byly kulisy asi pro nějakou pohádku. Teda kulisy již se bourali. Také zde byla možnost pohladit si živého medvěda v hradním příkopu, jenže cedule nás naštěstí upozornila, že to není nejlepší nápad. Medvědi byli za mříží, dvojitým elektrickým ohradníkem a taky na ně mířila kamera. Prostě, i kdybychom chtěli, ukrást jsme je nemohli. Z rozebraných kulis jsme si nabrali pár latěk na oheň a vyrazili najít příhodné místo. Sice jsem chvilku srandoval něco o nošení dříví do lesa. Jenže ukázalo se, že Pepa měl pravdu. Dokonce ho podezřívám z jasnozřivectví. Přelezli jsme na protější kopec, tam jsme našli nádherné místo s lavičkami a zarostlým ohništěm. Ohniště bylo zarostlé, z prostinkého důvodu v okolí prostě nebylo rozumné dřevo. Tentokrát nám Héfastios, tedy bůh ohně nebyl moc nakloněn. Na první sirku to rozhodně nebylo. Nicméně pečené buřtíky konzumované chvilku po západu slunce s výhledem na dva hrady, to už je skoro božský zářitek. Do Prahy jsme tentokrát dorazili už asi v čtvrt na jedenáct, jenže jsme stejně jako vždy ještě skoro hodinu kecali a kecali. Na druhou stranu stejně jako Pepa mám doma tři ženský tak se ke slovu moc nedostanu, tudíž je logický, že se to pak musí ventilovat jinde.
Praha, neděle 21.9.2014 Mára
