Kajetánka
Ve čtvrtek 16. února mě Pepa vyzvedl u Pošty na Pankráci krátce po půl páté. Ještě bylo světlo a taky bylo docela příjemných šest nad nulou. Postáli jsme chvíli na magistrále a místo u Technického Muzea jsme našli hravě, jelikož zrovna zavírali a spoustu aut po páté odjelo. V Letenské Bille jsme koupili černého Kozla a slanou housku. Přes Letnou zahalenou v soumraku jsme došli k Hradu. Tentokrát již byla policejní kontrola přece jenom přijatelnější. Asi už jsme si navykli, ale pravdou je že posledně nás brali, více důkladněji. Molotovův koktejl co jsem měl v termosce jim nevadil. Něco do sebe ty kontroly mají. Obecně nikdy nebývalo na Hradě večer moc lidí. Co jsou kontroly je tu téměř liduprázdno. U Vikárky se fotil čerstvě oddaný pár a Zlatá ulička byla také otevřená. Okukovali jsme zde děla odlitá roku 1702 a některá byla ještě starší. Další zastávku jsme měli u Lorety. Je to tak velkej barák, že se nám odnikud nechtěl vejít celý do objektivu. Čínu na Evropské jsme našli poměrně rychle stáli jsme totiž asi sto metrů od ní, v momentě kdy jsme ji začali hledat. Kuře s ananasem bylo vlastně sladkokyselé kuře, ale pochutnali jsme si. Cestou ke Kajetánce jsme opět konstatovali že Praha je nám malá a protnuli jsme ulice, kudy již jsme před lety šli. Nechtěně jsme objevili bývalou dělnickou kolonii Malé Střešovičky. Ulice Na Kocourkách je podobná Zlaté uličce jenže má své osobité kouzlo. Kajetánka je sice krásně zrekonstruována, ale je taková moc sterilní. Cestou zpátky jsme šli okolo napojení tunelu Blanka na Strahovský tunel. Poté dál Patočkovou ulicí, no chudáci lidi co jim tu ten tunel postavili. U muzea už jsem byl jen chvilku před půlnocí a na Ohradní jsme ještě řešili Aliexpres takže jsme se rozešli skoro v jednu. Sice mi Kiki Chien už odpověděl něco ve smyslu, že muže zkusit dohledat objednávku, nicméně objednal jsem raději nové články.
Praha, pátek 24.2.2017 Mára
