Paví Vrch
V úterý 10. Února jsme se za světla sešli chvilku před půl pátou na Smíchovském nádraží. Poté co jsme na přeplněném Smíchově našli místo k parkování, jsme šli vyfotit Paví vrch ze železniční lávky. Málem, by jsem zapomněl ,svoji povinnost kronikáře, zmínit počasí. Opět nám štěstí přálo a bylo lehounce nad nulou. Jak jsme tak chodili nad tratí povídal mi Pepa o největším železničním neštěstí u nás. Vyprávění je prostě logicky barvitější když člověk vidí pod sebou ty koleje. Na Paví Vrch jsme se dostali během chvilky jeho dominantou je vila uhlobarona Kruliše. Co jsem si o tomto vášnivém šachistovi četl tak zde bydlel od roku 1930 do roku 1940, za války zde sídlilo gestapo, po válce StB, nyní zde sídlí dislokovaný útvar Úřadu pro zahraniční styky. Výhodou místa je že je zde opravdu klid a přitom dobrá viditelnost po celé Praze tudíž lze anténu s odposlechem směrovat libovolným směrem. V dnešní době však technologie pokročili dále přímá viditelnost již pro odposlechy není úplně nutností….Nicméně chtěl jsem si vilu vyfotit a přesto, že jsme byli za plotem byli jsme policistou na zahradě upozorněni, že focení není úplně nejlepší nápad. Překvapila mě spíš ta rychlost stativ jsem měl v ruce jen jsem potřeboval roztáhnout nožičky což netrvá dlouho. No nestihl jsem to… Z vedlejší ulice a za zadu jsem již fotil sice se na nás dívali infrakamery, nakonec mi SD karta nebyla zabavena. Za zmínku stojí trojitý ostnatý drát nad plotem ze zadu. Opravdu zde příliš o publicitu nestojí. Chvilku jsme pak zkoušeli hledat Gottovu vilu, ale vzhledem k sympatickému času jsme se rozhodli ještě stihnout Kostel svatých Filipa a Jakuba na Zlíchově. Cestou jsme chvilku poseděli nad Kozlem a Bráníkem a Bigmacama za kupony na Smíchově. A taky jsme potkali parní lokomotivu která nám ochotně na druhý pokus zapozovala. U kostelíka mladý párek rešil svoji existenční krizi, nám to ale ve focení nebránilo. Kochajíce se Prahou jsme popili bylinkového čaje z termosky. No a zpátky jsme to vzali uličkami Nového Zlíchova. Opět zde bylo plno objektů kde by se dobře bydlelo. Výhled je zde opravdu impozantní. Na to že jsme na Ohradní byli něco po jedenácté jsme řečnili až do čtvrt na jednu.
Praha, čtvrtek 11.2.2015 Mára
