Řeporyje
V pátek 7. září jsem byl s kolegou měřit ve Velkých Popovicích. Byli jsme rychle hotovi a jelikož, už nemělo cenu se vracet do práce, domluvil jsem se s ním, že mě vhodí v Radotíně. Takže tentokrát jsem Pepu malinko překvapil už o půl čtvrté jsem byl v ohradě. Bylo poměrně příjemných 25° C. Na odpoledne se k nám blížili malinko přeháňky. Původně jsem si myslel, že pokud by se náhodou dělal oheň, tak ve Kbelích. Jelikož jsme měli dobrý čas tak jsme zvládli rychlý nákup v Bille a hurá vlakem do Řeporyj. Sice náš přestup na Smíchovském nádraží nebyl úplně nejjistější. Myšleno jako, že jsme trošku vidláci a přestup z vlaku na vlak není jednoduché. Zvláště v systému značení kolejí a nástupišť. V Řeporyjích jsme to vzali přes druhou stranu náměstí než jsme šli minule a vyhledali zelenou značku. První zastávka byl bývalý Trunečkův mlýn. Stavba již je hodně rozpadlá a zarostlá. Nás ale tyhle věci lákají. Já bylinkář jsem si od tama přinesl asi tři výhony chmele a zpětně mohu potvrdit že je to kvalitní materiál. O kus dále jsme našli dvě divoká ohniště s poměrně slušnou zásobou dřeva. Tedy přesně na opečení buřtů a navíc jsme tam krásně vyzbírali klacíky po zemi. Dál již naši cestu doprovázela tma a slabý déšť. Déšť po chvilce ustal. Konstatovali jsme, že to co bylo v noci stěží vidět by jsme rádi viděli i za světla. Takže jsme tu nebyli naposledy. Jak začala civilizace již to byl takový pochoďák, ale příjemně jsme pokecali a v Radotíně jsme měli v nohou necelých 17 km. Na Ohradní jsme ještě chvilku řečnili takže rázem bylo půl jedné.
Praha, úterý 11.9.2018 Mára
