Okrouhlík
V pátek 27. ledna jsem nechal děti u mámy a Pepa si tam pro mě něco po půl páté přijel. Do Ďáblic jsme vyrazili kvůli ucpané magistrále přes Žižkov. Počasí bylo lednově mrazivé něco kolem mínus 8 st C. Okrouhlík jsme měli naplánovaný spíše jenom, že je poblíž restaurace Na Mělnické. Jelikož už jsou Ďáblice samá modrá zona a placené parkoviště, nechali jsme auto před hospodou. Nejprve jsme šli okouknout auta v bazaru před prodejnu Dacie. Usoudili jsme, že pokud člověk nechce jezdit dodávkou plnohodnotných pět míst v autě je stejně nedosažitelných. Taky jsme objevili, že Dacia se vyžívá v super velkých krytkách palivové nádrže. V leteckém průmyslu by z nich byli slušné brzdící klapky. Po kratičké procházce jsme vlezli do hospody. Zde bylo příjemné teplo a černý Kozel naopak dobře vychlazený. Vepřová žebra nám zpočátku chtěli zatajit. Nakonec jsme se dozvěděli, že tento ilegální pokrm mají jen pátky a soboty. Vidím to tedy příští zimu opět na páteční výpravu do Ďáblic. Jen těch cílů poblíž je docela málo. Po zaplacení jsme se vydali směrem na Ládví. Zde jsme přešli Střelničnou ulici a pokračovali k Okrouhlíku. Opět jsme se ujistili, že v Praze klidná a zajímavá místa kde by se bydlelo příjemně. Okrouhlík je v podstatě jen nevelká pískovcová skalka na které je vydlabán a obarven Český znak. Odtud nedaleko je Kostel U Jákobova žebříku, ve své době, velmi moderní stavba od švýcarského architekta Ernsta Gisela, která je spjata s politickým a společenským uvolněním „Pražského jara“ a je jedinou církevní stavbou ČCE postavenou v době komunistické normalizace po r. 1968. Na Jákobův žebřík upomíná jednoduchá ocelová zvonice. Zpět jsme šli opět přes Ládví. Chvilku jsme ještě pokecali před hospodou v autě posilnili se chmelovým odvarem. Na Ohradní jsme se pak loučili asi o čtvrt na jednu.
Praha, pondělí 6.2.2017 Mára
