Pacoldova vápenka
V úterý 15. Září jsme se něco málo po půl páté sešli na Smíchově u Lihovaru. Počasí sice mělo být nejhorší za celý týden. Dokonce mělo i pršet, naštěstí nás déšť minul. Bylo vcelku příjemných 18 st. C. Naplánovánu jsme měli Pacoldovu vápenku : Vápenka je patentem prof. Jiřího Pacolda (profesor pozemního stavitelství a rektor ČVUT) a je výjimečná tím, že dokázala zpracovávat netříděný vápenec. Vápenec se těžil v nedalekém lomu. Zaparkovali jsme v Chuchli v podstatě tak půl kilometr od vápenky. Cestou jsme nakoukli do bývalého lomu odkud se bral materiál pro vápenku. No a hned přes silnici je samotná vápenka. Podle fotek které jsem před tím viděl na netu jsem si ji představoval tak o polovinu větší. Po nezbytné fotodokumentaci jsme se vrátili zpět na naučnou stezku, která nás měla dovést ke kostelu Sv. Jana Nepomuckého. Nicméně značení bylo podivné, ale za pomoci chytrých telefonů se nám podařilo cestu najít. Je zde malý stále aktivní hbitov, překvapilo nás, že i hodně staré hroby měli péči a sem tam kytičku. Od kostela je nádherný výhled na Braník , Modřany a přiléhlé čtvrti. Od kostelíka nás žlutá značka vedla k malé lesní ZOO. Čekali jsme tak dva výběhy jak už to v podobných ZOO bývá. Zde bylo asi šest opravdu velkých výběhu a odhadem tak třicet voliér se zvířaty. Jsou zde povětšinou zvířecí invalidé na dožití. Ve volné přírodě už by nepřežili. Navíc je zde krásné dětské hřiště. Hned druhý den jsem tam vzal holky. Míša to měla za odměnu, že je statečná ve školce. Majda byla protivná a říkala že na žádný výlet nechce, ale když jsme odcházeli nemohl jsem jí dostat od klece s Vránou která napodobovala zvuky mimina. Cestou od ZOO se jde lesem kolem Mariánského pramene. Dříve bývala ledová voda považována za léčivou. Bohužel velmi blízko je Slivenecká skládka a tato podzemí jsou podle geologů téměř spojená. Tudíž lze vodu výborně využít jako hasební. O ohýnku jsme už přemýšleli, jenže jsme stále byli v lese. Navíc už byla docela tma. Podešli jsme tedy železnici a Strakonickou a octli jsme se na cyklostezce u Vltavy. Naštěstí zde nebyl takový provoz jako v Troji. Přece jenom místečko na oheň jsme našli. Tentokrát úplně u řeky. Hasební vody bylo tudíž dost, horší to bylo se dřevem. Bylo zde docela hodně uklizeno… Buřtík s výhledem na řeku chutnal skvěle. Pak už jsme si jen vyzvedli v Chuchli auto a předběžně domluvili říjnové termíny.
Praha, pátek 18.9.2015 Mára
