Huťě
V úterý 25.4 jsme se lehce před šestou odpolední sešli na Ohradní . Nejprve jsme vyložili důležitý náklad (Pepo díky) a poté zkonzultovali jestli dáme buřty nebo Čínu. Rozhodli jsme se pro ty buřty. Nečekaný problém bylo zaparkovat v Hloubětíně. Kroužili jsme možná čtvrthodinku, ale naprosto beznadějně. Zaparkovat se nakonec podařilo přímo na Poděbradské. První zastávku jsme měli v Lídlu, zakoupili jsme loni osvědčené Čili buřty. Poté jsem si zahrál na vandala, když z nedostatku kvalitních reklamních tiskovin jsem vzal zahozenou papírovou tašku, jenže v ní byli střepy od vodky. Nějakou nešťastnou náhodou mi dva střípečky dopadli před kola auta pána který plánoval vyparkování. No byl to nějaký přecitlivělý neurotik tak jsme šli raději pryč… Na pískovcové vyhlídce nad Hloubětínem jsme si v bezdomoveckém duchu udělali ohýnek. Chvilku tam s námi pobyli takový dva divný typové, deredaři. Ale pes vypadl normálně. Takovej černej vořech. Ohýnek měl i ohřevnou funkci, protože docela foukalo a bylo sotva devět stupňů. Dopekli a uhasili jsme něco před devátou, už se smrákalo. Rozhodli jsme se to obejít kolem Kbelského letiště. Udělali jsme dobře je tam krásná nová cyklostezka, takže jsem nijak nebloudili a vyšli jsme v Hutích. Moc to tu neznáme, ani by jsme tu prioritně nechtěli bydlet, ale zase je to takový úplně jiný koutek Prahy. Na Ohradní jsme se nakonec rozloučili lehce po půl dvanácté a domluvili si další výlet někdy po 8. květnu.
Praha středa 26.4.2023 Mára
