Bílá Skála
Ve čtvrtek 15.ledna jsme se chvilku po páté sešli na Žižkově, dokud kůže hřála naše zadky seděli jsme v autě. Na leden bylo příjemně teplo lehoulínce nad nulou. Byli jsme rozhodnuti navštívit Bílou Skálu, naplánovanou jsme ji měli již v listopadu. Nejprve jsme navštívili Žižkovské Shun-Lai zde jsme dali sladkokyselou kačenu, v klidu jsme poseděli a popili piva s různým obsahem alkoholu. Poté jsme se přesunuli do Libně. Zde kousek od Billy jsme nechali auto a šli pro plechovkové. Já měl v plánu vidět tu Bílou Skálu a ustí Rokytky do Vltavy. Přece jenom mě ty necelé tři roky ve Vysočanech poznamenali a Rokytku jsem si nemohl odpustit. Pepa ještě navrhl Libeňský zámeček, o tom já vůbec nevěděl.Ten jsem vůbec neznal, ale ono se tam nic zvláštního nestalo. Párkrát tam přepala Marie Terezie a pak sloužil jako válečný lazaret a taky jako vychovatelna nezvladatelné mládeže no a teď tam sídlím městská část Prahy 8. Kolem Bulovky jsme jen prošli a zase sestoupili k Vltavě ulicí Povltavská jsme šli dole pod Bílou skálou. Na skálu je docela obtížný přístup. Za ubytovnou jsme se vydali bezdomoveckou stezkou, naštěstí bez bezdomovců. Výhled z vrcholu opravdu stojí za to. Stáli jsme vysoko na kopci nad Vltavou auta nejsou slyšet město je v pozadí. Určitě sem máme naplánováno jít píct buřty. Jen co nám teploty povyskočí. Cestou zpátky jsme viděli ústí Rokytky. Únor jsme ještě nenaplánovali, ale je za dveřmi.
Praha, neděle 21.1.2015 Mára
