Kbely
V úterý 4. dubna jsem měl po noční a tak si mě Pepa vyzvedl v 17 hodin na Ohradní. Bylo sice docela příjemných 12 st. C. Jenže o víkendu bylo jednou tolik, což je na duben sice extrém, ale teplo je návykové. Naplánován jsme měli Hloubětínský zámeček. Jelikož Pepa říkal, že magistrála je ucpaná klasicky jsme to vzali přes Žižkov. Naštěstí na devítku ještě modré zóny nedorazily. Auto jsme nechali skoro u Lehovce. Byla chuť i žízeň. Chvilku nám trvalo, než jsme našli nějaké potraviny. Nakonec to byla taková vietnamská sámoška. Ale měli Černého Kozla dokonce i vychlazeného. Pečiva sice neměli velký výběr, ale bylo čerstvé, tak nám aspoň zjednodušili rozhodování. Odtud jsme šli směrem do Kbel. Když jsme přecházeli trať, všimli jsme si torza železobetonového mostu s dobře čitelným letopočtem 1924. Ze srandy jsem říkal, že by to mohl být onen od parních lokmotiv očerněný most podle kterého je pojmenovaná celá čtvrť. Popátral jsem na internetu a asi je to opravdu on : Označení Černý Most tato čtvrť Prahy dostala podle dřívějšího lidovému názvu jistého kamenného mostu, který vedl nad železniční tratí do Čelákovic. Parní lokomotivy, které pod ním často přejížděly, most zbarvily do černa svým kouřem. Označení Černý most dostala i strážní budka, která byla postavena u trati. Dokonce konečná zastávka tramvají, kterou dnes známe pod názvem Lehovec, nesla označení Hloubětín - Černý most. Dále o cyklostezce jsme se dostali až k místu kde jsem před 21 lety strávil rok svého života. Vojenské letiště Kbely. Jenomže z druhé strany já i Pepa jsme tu byli prvně. Letiště tu bylo jako na dlani. Stáli jsme u plotu a pozorovali. Po čase přijeli Vépéčka ( pro případné neznalé mladší čtenáře Vojenská policie) Slušně nás požádali, abychom šli od plotu dále, že mají akci. Tak jsme odešli a pozorovali dále. Vznesl se vrtulník, pak letadlo. Mezitím VP odjela tak jsme šli zase blíže plotu. Jenže už bylo taky dost hodin tak jsem se rozhodli pro čínu. Ještě před tím se vznesl další vrtulník a jak jsme se vraceli přes trávu letěl nad námi a i si na nás posvítil no nic úplně příjemného. Takže jsme šli do té číny. Cestou jsme to vzali kolem domu kde bydlela Sašeny babička. Už je docela zpustlý a podle katastru psaný na nějaké cizince. Povečeřeli jsme v Havanském pavilonu. Teď už je tam čína, ale vaří dobře. Z Hloubětínského zámečku mi utvěl v hlavě jenom Baby box, který jsem naživo ještě asi neviděl. Jinak je to podobně přístupné jako zámek v Roztokách. Na Ohradní jsem se loučili zase až po půlnoci…
Praha, pátek 7.4.2017 Mára
