Koleje Podolí
V pátek 16. února jsme se sešli na Ohradní. Bylo tuším 17 hodin ještě světlo a na únor docela příjemná nula stupňů. Pepa mi přivezl nějaké věci pro holky, ale hlavně jsme chtěli okouknout nové auto. Po zevrubné prohlídce a zkušební jízdě jsme usoudili že je čas vyrazit Na Skalku. Na černého Kozla. Je to kousek od Pankrácké vozovny. Slečna co nás obsluhovala nám říkala kluci a byla fakt zkušená hospodská. Takhle by se asi měli chovat všichni číšníci. Já si dal hambáč a Pepa Žebírka na medu. Jídla bylo dost a bylo chutné. Bohužel problém byl v pivu cítil jsem v něm kvasnice a bylo takové zvětralé. Druhý už bylo lepší. Asi by jsem to docela kousl kdyby jsem se po něm pak večer krásné neposral. Škoda tím u mě Skalka klesla. Původně jsem tam chtěl jít v sobotu jít s Milou na večeři ale šli jsme jinam. První zastávkou jsme měli na kolejích Podolí. Jsou značně menší než ty Strahovské ale mnohem hezčí. Byl trošku problém dostat se dovnitř do areálu, ale kolem diskotéky se nám to podařilo. Budovatelská léta tu dýchají z každého domu. Zároveň je zde vidět ještě prvorepubliková poctivost při stavbě budov. Dále jsme pokračovali na Vyšehrad. Musel jsem konstatovat že i když to mám za humny pěkně dlouho jsem tu nebyl. Cestou zpátky již jsme šli přes Pražského povstání a okolo hospody Na Skalce. I když už bylo skoro půl jedné ráno pořád to tu žilo. Neříkám že je to špatná hospoda ale točeného Černého Kozla už si tu nedám. S Pepou jsem se tentokrát rozloučil hodně narychlo. Ani jsem se nezdržoval čekáním na výtah a ulevil jsem si v úklidovce. Stejně jsem to málem nestihl jak jsem měl zmrzlé ruce nešel mi rozepnout knoflík na kalhotech...
Praha, úterý 20.2.2018 Mára
