Roztoky
Ve čtvrtek 28.7, jsme se chvilku po páté, sešli u Lihovaru. Počasí bylo výborné na kraťasy, sice bundu jsem měl v batohu, ale nedošlo na ní. Vodácké buřty už jsem měl koupené, tak jsme se nemuseli zdržovat. Vyrazili jsme rovnou směr Suchdol. Zde jsme měli naplánovanou naučnou stezku, kterou jsme v květnu šli z druhé strany. Jenže v květnu jsme se moc kochali jarem a brzo nás zastihla tma takže jsme si ji rozpůlil. Stezka začíná hezkou vyhlídkou a zároveň místem kde 30.října 1975 spadlo Jugoslávské letadlo DC-9 . Je to více než 40 let přesto dole u pamětní desky hořela svíčka. Výhled byl na nám důvěrně známé Bohnice a Dejvice. Pokračovali jsme přes Sedleckou zahrádkářskou kolonii kam původně trosky letadla dopadli. Přes plot jsme si zde zvedli dvě letní jablka – tuším, že je to odrůda Průsvitné letní, babička jim říkávala Hrachůvky. Ta chuť nás vrátila o pár desetiletí zpátky. Poté již žlutá značka klesala lesem směrem k Roztokům. To jsem se dověděl že Pepa vlastnil půl hodiny Tranzita, jenomže se ukázalo, že provozní kapaliny se mísí více než bývá zvykem. Naštěstí vše dobře dopadlo. Zámek Roztoky je velmi nedostupný a nefotografovatelný. Vrátný nás informoval, že již mají zavřeno a přibouchnul za sebou branku. Z druhé strany je Penicilínka. Usoudili jsme, že Roztoky jsou dcela velké a stálo by za to, je někdy projít celé. Předběžně je plánujeme někdy na zimu, kvůli pouličnímu osvětlení. Architektura je zde krásně lázeňská, alespoň v okraji u zámku. Postraní uličkou jsme šli k bývalé výletní restauraci Maxmiliánce. Dřevěná restaurace již je spadlá, a také přistavený hotel je na tom hodně špatně. Nicméně celý objekt má krásný nový plot, z části již ukradený a je možné si jej koupit. Zkoušel jsem hledat a našel jsem, že je zde stavební uzávěra od roku 2006 na deset let. Pochopil jsem však že rekonstrukce možné jsou. Zřejmě měl původní vlastník svoji vizi rekonstrukce. Je škoda , že to dopadlo takhle. Alšova vyhlídka je odsud jen 2 km, takže jsme měli jasno, kde si buřty opečeme. Proti jaru se komfort ohniště snížil některé lavičky lehly popelem nově se objevila paleta. Je to přesně vidět, když se podívám na květnové fotky, ty části dřev z laviček tam byly ohořelé. Naštěstí Pepův instinkt sbírat dřevo cestou se ukázal jako dobrý nápad. Se soumrakem vyšlehly první plameny. Chvilku po desáte, jsme měli zalitý oheň. Za mohutného šajnu led baterek jsme byli snadným terčem polétavého hmyzu. Polkl jsem tuším tři kousky. Na Suchdol jsme se dostali poměrně brzo. Měl jsem nějak v hlavě, že je to strašný kus cesty. Takže i na Ohradní jsme byli chvilku po půl dvanácté. Tentokráte nám další výprava připadá již na 4. srpna v plánu máme Hostivařskou přehradu.
Praha, sobota 30.7.2016 Mára
